Příběh desetileté Klárky a jejího dědečka Tomáše začíná tragicky: kominík Tomáš spadne ze střechy a zůstane na dlouhou dobu v nemocnici. O Klárku se nemá kdo postarat (o rodičích je v knize jen malá zmínka – Tomáš jí to prý řekne, až bude větší, což je od autorky hezký způsob, jak nastolit tuhle výjimečnou situaci). Putuje od jedné „babičky“ ke druhé (až jedenácté): lakomá sousedka, vytrénovaná tělocvikářka, lidová hospodská, háčkující stará panna… Tomáš se vrátí z nemocnice až skoro za rok a zdá se, že mezitím s Klárkou získali dokonce „svoji“ babičku.

Celý příběh se odvíjí formou dopisů mezi Klárkou a dědečkem Tomášem. Klasický román v dopisech je určen dětem stejně starým jako Klárka a zaujme asi víc holky než kluky. Dopisy Klárky a Tomáše postupně představují jejich vzájemný a láskyplný vztah a v příhodách Klárky se zároveň odrážejí charaktery jednotlivých starších a starých žen – babiček. Neexistuje mnoho knih pro děti, jejichž hrdinkami jsou starší ženy v takovém množství a různorodosti. Pro čtenáře je přínosné vědět, že každá z nich je osobnost s vlastními názory a životním stylem, a také, že se každá z nich dokáže, byť často velmi specifickým a třeba trochu směšným způsobem, postarat o malou holčičku v nouzi.

Právě téma „každá babička je jiná“ vybízí k přemýšlení nad vlastními babičkami – a vlastně i dědečky srovnáváním s dědečkem Tomášem. I Klárčiny „babičky“ můžeme porovnávat navzájem. Lze také použít portréty (ilustrace) „babiček“ a nechat děti, aby o každé, např., ve skupinkách, napsaly, jaká babička je, jak se asi o Klárku starala – a pak srovnat s textem z knihy.

Hlavní zápletka knihy je vlastně dost děsivá: Klárka je sama bez dospělého, nemůže zůstat v bytě, hrozí jí dětský domov, ze kterého by se už nemusela k Tomášovi vrátit. Celou knihu před „děcákem“ utíká a dospělí jí v tom (vlastně nelegálně) pomáhají. I zde se dá mluvit s dětmi o tom, co je správné a co je v životě důležité:  že někdy je lepší porušit normy a jednat instinktivně, že nejdůležitější jsou láskyplné vztahy mezi lidmi. Lze doplnit ukázkami z jiných knih o dětském domově, útěku z domova atp.

Příběh se předává přes dopisy Tomáše (pro odlišení tištěné kurzívou) a Klárky, často i s drobnými ilustracemi (kresbičky tuší, většinou vtipně doplňující dopis). Vůbec ilustrace jsou hravé a kreativní – na začátku je například přehled očíslovaných nosů a pod tím seznam jmen všech postav, občas najdete v textu i koláže nebo malé fotografie. Zajímavá je také velikost knihy 10×15 cm, menší knihy působí na začínající čtenáře přístupněji.

Díky rozčlenění na dopisy si můžete například společně s dětmi přečíst nebo převyprávět úvod (jak se dostal Tomáš do nemocnice) a pak vybrat několik dopisů s popisy, jak to vypadá u „babiček“.

Kniha je vhodná pro čtenáře, které už plynule čtou kratší texty – dopisy. Dopisy na sebe sice navazuji, ale dají se číst i na přeskáčku, příběh se postupně složí (nebo ne, ale to nevadí…).